Naše cesta na Špicberky
Čtyři dny jsme trávili na pevnině a zkoušeli všechno možné, co Špicberky nabízejí. Tatínek se vydal na čtyřkolky – děti tam nesměly ani jako spolujezdci, takže my ostatní jsme zatím chodili po městě. Společně jsme pak navštívili Svalbard muzeum, dali si kávu v Café Huskies, kde mají krásné a milé husky psy a vyrazili lodí pozorovat velryby a mořské ptáky. Ale největší zážitek nás teprve čekal: jízda se psím spřežením.
Na farmu jsme přijeli s pocitem, že víme, do čeho jdeme. Už jsme na saních párkrát jeli. Jenže tady nám paní oznámila: „Budete řídit sami.“ Rozdělila nás po dvou a začala ukazovat, jak sestavit vlastní spřežení. Každý měl šest psů. Našli jsme je mezi desítkami štěkajících, nadšených zvířat, odepnuli z řetězu a zapřáhli do postrojů. Psi skákali radostí do výšky, ostatní je štěkotem povzbuzovali – hluk, energie, chaos. A najednou jsme stáli s vlastním spřežením a čekali na povel… Více informací o naší cestě naleznete na Špicberky – Klenot v srdci Arktidy